Leden 2011

Mezi láskou a nenávistí - 19. díl

23. ledna 2011 v 20:04 | Miruš.ka |  Povíka Mezi láskou a nenávistí
Michael:
Mám toho teď strašně moc na práci. Ale všechno to dělám z lásky k Almarii. Budu dělat všechno proto, aby byla znovu šťastná. Budu se o ni starat, aby se našemu dítěti nic hrozného nestalo. Nejprve ale musím ještě zařídit rozvod s Gabrielou, aby byla spokojená a pořád mě neotravovala s tím, že je moje manželka. Mám toho vážně dost. Jenže ten rozvod není jen tak lehká věc. Stojí za tím hodně podpisů a kopa papírů atd... A tu kopu papírů mám v USA. Budu se tam muset dočasně vrátit a všechno zařídit s Gabrielou tam. Jenže nechci nechávat Almariu tady zase samotnou. Nikdo to ještě neví, že je těhotná. Měl bych ji raději 'vyprostit' z toho vězení. A to udělám hned teď. Jak jsem si řekl, tak jsem i udělal. Sice mě to stálo spoustu vyřizování a peněz, ale podařilo se mi ji dostat ven.

Almaria: ,,Michaele, děkuji ti strašně moc."
Michael: ,,Vůbec nemáš za co mi děkovat. Ve vězení jsi byla neprávem. Vůbec nemohu pochopit, jak mohla Gabriela tak lhát. Ale neboj, brzy se s ní rozvedu a budu se věnovat jen tobě, lásko." ,,A našemu dítěti." doplnil ještě.

Almaria: ,,Ale na ten rozvod budeš muset asi zpátky do USA, že?"
Michael: ,,No, o to tu právě jde. Budu se muset vrátit do USA, abych to tam všechno vyřídil. Ale neboj, hned jak se s Gabrielou rozvedeme, tak se vrátím zase do Španělska a už budeme jenom spolu."
Almaria: ,,Počkám tu na tebe… A kdy vyletíš?"
Michael: ,,Nejlépe hned zítra."
Almaria: ,,Budeš mi chybě."
Michael: ,,Ty mně taky."

Almaria: ,,Nepůjdeme za tetou? Ráda bych jí řekla, že jsem těhotná."
Michael: ,,Určitě. Ale dlouho jsem s ní nemluvil. Bojím se, že se mnou nebude mluvit, protože vypadala hodně naštvaně, když místo svatby přijela do kostela policie a ve svatebních tě odvedli. Jako kdybych za to mohl já. Ale částěčně za to vlastně taky mohu. Určitě to pro ni nebyla moc příjemná chvíle. Navíc, když je to tvoje teta, která tě má ráda, jako své dítě, protože matku už nemáš. Pro mě to také bylo hrozné."
Almaria: ,,Ne, Michaele, ty za nic rozhodně nemůžeš. My víme, kdo za to nejvíce může. A kdyby náhodou teta Darilla na tebe byla vážně naštvaná atd, tak si s ní promluvím a vše ji vysvětlím. Tak jdeme teda?"
Michael: ,,Jdeme." odpověděl na souhlas.

Michael odemkl hlavní dveře a vešli dotoho velkého domu, který byl zároveň také jejich domovem. Ale až v tom nejvyšším 5. patře. Darilla bydlela hned v přízemí. Procházeli dlouhou chodbou, až došli k jejím dveřím. Almaria zazvonila na zvonek. Darilla hned otevřela.

Almaria: ,,Ahoj teto!" řekla a objala ji.
Darilla: ,,Ahoj zlatíčko, kde se tady bereš?"
Almaria: ,,Mám ti toho hodně co povídat. Můžeme dovnitř?"
Darilla: ,,Jistěže můžete. Vždyť jsi tu bydlela se mnou, než jsi se přistěhovala k Michaelovi nahoru." řekla a víc pootevřela dveře, aby mohli vejít dovnitř."
Almaria: ,,Víš, jen díky Michaelovi jsem tu. Jen díky němu jsem pryč z vězení. On mě odtamtud dostal a to z jednoho velkého důvodu…" na chvíli se odmlčela.
Darilla: ,,A jakého?"
Almaria: ,,Jsem těhotná."
Darilla: ,,Vážně? Tak to vám gratuluji!! A tobě děkuji Michaele, že i po tom všem Almariu neopouštíš a doufám, že když tě čeká otcovství, tak že s ní nadále zůstaneš.
Michael: ,,S tím můžete počítat. Jenom bych rád ještě zařídil rozvod s Gabrielou, abych měl čisté svědomí, že už se nemůže nic stát, když nebudeme už manželé. Ale měl bych ještě takovou malou prosbu. Slibte mi, že po dobu, co budu v USA vyřizovat rozvod, tak že tu dáte na Almariu pozor a že se jí nic nestane. Těhotné ženy mívají někdy problémy, tak i přesto pevně věřím, že to tu zvládnete. Já se vrátím! Věřte mi."

Mezi láskou a nenávistí - 18. díl

18. ledna 2011 v 22:32 | Miruš.ka |  Povíka Mezi láskou a nenávistí
Michael:
Ta poslední věta, co mi řekla, mě doslova zarazila a úplně mě zamrazilo v zádech. Jako kdyby to všechno už bylo naposled. Připadám si, jak kdybych už neměl právo ani nic říct, po tom, co řekla 'tohle už je naposled, co se vidíme, už ke za mnou nechoď' Jako kdyby to, co bych chtěl říct už nemělo ani cenu. Byl jsem úplně na dně. Už jsem ani nezareagoval a sklesle jsem odešel.

Almaria: ,,Počkej, ještě prosím, Michaele."
Michael: ,,Ano?" řekl Michael.
Almaria: ,,Je tu ještě jedna věc, kterou bych ti asi měla říct."
Michael: ,,Která?"
Almaria: ,,Čekám dítě… S TEBOU. Říkala jsem sice, ať na sebe zapomenem. Ale uvnitř mého srdce je něco, co by tomu stejně nedovolovalo a vím, že by můj život byl mnohem krásnější s tebou. Odpusť mi prosím, že jsem tě odmítala a že jsem na tebe nereagovala. Taky jsem byla z toho všeho tak zničená. A teď bych se tě chtěla na něco zeptat. Chceš být tatínkem?"
Michael:
Tak teď mě překvapila. Její oči doslova visely na mých rtech a čekaly na mou odpověď.
,,To víš, že chci a jak moc. Proč jsi o tom neřekla dřív? Vůbec se mi neomlouvej. Tys trpěla nejvíc a nemáš se za co omlouvat. Ani nevíš, jakou mám radost, že jsi nakonec změnila názor. Vůbec si nedokážeš představit, jak hrozné by to pro mě bylo, kdybys naše dítě vychovávala jen sama. Chci být při všem s tebou. A těhotná nesmíš zůstat ve vězení…
Jsem první, komu jsi o tom řekla?"
Almaria: ,,Ano, jsi."
Michael: ,,Musím to hned oznámit soudci a slibuji ti, že brzy budeme spolu." řekl, loučil se s Almariou a rychlým krokem odešel.

Michael:
Šel jsem domů. Před domem na mě čekala Gabriela a začala se zase vtírat a snažila se mě zase získat těma hezkejma řečičkama.

Gabriela: ,,Michaele, vrátíme se spolu do USA?"
Michael:
,,A jako proč?"
Gabriela: ,,Protože tam přece bydlíme… SPOLU."
Michael: ,,Gabrielo, ale už to prosímtě pochop, že s tebou už nechci nic mít!"
Gabriela: ,,Ne, ale to já nepochopím! Kolikrát ti mám říkat, že jsem tvoje manželka? Patříme k sobě, Michaeli. Zapomeň na ni. Vždyť to jenom ona nám to všechno překazila. Kdybychom sem nejeli, nic by se nestalo. Vrať se ke mně, Michaeli a bude všechno zase jako dřív…

Michael:
Tentokrát jsem na to ale už neměl nervy:
,,Jenže mě už to nezajímá, jestli jsi, nebo nejsi moje manželka! Prostě tě nemiluju a nikam se s tebou rozhodně vracet nehodlám. A když stále pořád naléháš na to, že jsi moje manželka, tak ti řeknu, abys byla spokojená, že už prostě s tebou KONČÍM! Rozvádím se s tebou…! A aby ti to nebylo líto, tak ti klidně zařídím i letadlo do USA, hlavně už mě nech na pokoji.

Gabriela: ,,Ale Michaeli."
Michael: ,,Mlč! Už toho bylo dost. Vím, že to teď na mě jenom hraješ. Vsadím se, že jsi se s Isabell domlouvala a že jsi po celou tu dobu bydlela u ní. Protože ten, kdo mi řekl, že jsi "mrtvá" byla Issabell, takže takhle jste to na nás nachystaly. Už ti nevěřím ani slovo."
Gabriela: ,,To není pravda, to co říkáš. Prosím, dej mi ještě šanci."
Michael: ,,Vypadni! Už tě nechci ani vidět!"

Michael:

Doufám, že tohle už bylo naposled. Co nejdřív zařídím, že se rozvedem a už ji nechci nikdy vidět. Až bude pryč, potom už bude po všem a zase budu jen já a Almaria. A já budu tatínkem… tohle jsem si opakoval stále dokola.