Mezi láskou a nenávistí - 17. díl

9. listopadu 2010 v 22:50 | Miruš.ka |  Povíka Mezi láskou a nenávistí
Michael:
Od soudu jsem jel domů. Vezl jsem rovnou Gabrielu, protože si máme co říct. Musíme si spolu promluvit. Cestou "domů" bylo v autě ticho, nic jsme si neříkali, takže já jen přemýšlel. Přemýšlel jsem hlavně nad Almariou. Chová se ke mně, jakoby mně neznala. Copak už zapomněla na všechny naše společné chvíle? ………

Když jsme dojeli do La Mohea Rent, šli jsme do naší vily.

Michael: ,,Tak se posaď."
Gabriela: ,,Ne, to je dobrý, budu stát."


Michael:
Gabriela přistoupila ke mně blíž.

Gabriela: ,,Michaele, chtěla bych se ti za všechno omluvit. Chci se ti omluvit za to, jaká jsem k tobě byla."
Michael: ,,Mně se neomlouvej. Běž se raději omluvit Almarii. Gabriela: ,,Na Almariu zapomeň. Vždyť vidíš, stejně o tebe už nestojí. A my poletíme spolu zpátky domů do Ameriky a bude všechno jako dřív. Slibuji… Bude to i lepší, než dřív."
Michael: ,,Ne, tohle na mě už nehraj. Nikdy jsi mě upřmně nemilovala. Nikdy jsi mě sama od sebe nepolíbila, kromě našeho svatebího. Byl jsem ti dobrý jen pro peníze."
Gabriela: ,,Ne, Michaele, tohle neříkej. Já tě vážně miluju a klidně ti to i dokážu."

Michael:
Mám tušení, že to jen tak hraje, jen aby mě získala zpátky. Ano, Almaria je už ve vězení, a už ji asi nepustíjou, a Gabriela se vrátila. Tak co mám dělat? Mám se s Gabrielou tedy rozvést? K Almarii cítím strašně moc, jenže ona mě zase nechce. Nebo se mám vrátit ke Gabriele, letět do USA a dát všechno zase do starých kolejí? Fanoušci už mě určitě potřebují. Stále jsem přemýšlel, jenže na to už nebyl čas. Gabriela mě začala vášnivě líbat. Byl jsem z toho všeho tak zmatený, že jsem snad ani nevěděl, kdo jsem a jejím polibkům jsem vůbec nezabraňoval. Objevila se ve mně malá touha, malý cit k ní,
protože tohle udělala Gabriela poprvé. Strašně bych se chtěl vrátit do Ameriky, ale s kterou? Ano, taky jsem ji líbal, ale dělám správně? Dělám správně? Od Gabriely jsem se prudce odtáhl.

Michael: ,,Promiń, ale v hlavě mám asi nějak nepořádek. Jestli mi už nechceš nic říct, tak už prosímtě jdi."
Gabriela: ,,Miluji tě, Michaele."
Michael: ,,Ale já tebe bohužel ne. Buď tak laskavá a jdi už. Uvidíme se ještě u soudu." použil Michael její slova.

Michael:
Gabriela beze slova odešla. Nevím, jestli mě ji má být líto , nebo ne. Pravda, je to moje manželka, ale já víc miluji Almariu. Ta mě ale odmítá. Nedokážu na ni ale zapomenout. Jestli se nedostane z vězení, tak já ji vykoupím a zaplatím za ni. Nechci, aby takhle trpěla. Ještě bych s ní chtěl mluvit, ale jestli mě i pak bude odmítat, pak tedy zůstanu sám nebo se vrátím ke Gabriele. Ale já Gabrielu nechci, takže pravděpodobně zůstanu sám. Připadám si, jak kdybych stál na rozcestí a nevěděl, kudy jít. Kde je ta správná cesta, jestli nějaká nevede náhodou do nějaké propasti. No, ještě budu přemýšlet. Podle toho, jak dopadne druhé soudní jednání. No, asi bych si měl lehnout. Jsem dost unavený, musím na zítřek nabrat dostatek síly, abych věděl, co říkal.
……………………………
Ráno jsem se vzbudil s myšlenkou, že dnes už v 10 je druhé soudní jednání. Připravil jsem se, oblékl se vyjel do města. Ještě než to začalo, navštívil jsem Almariu. Dnes mě k ní nepustili dovnitř, tak jsem stál před mřížema.

Michael: ,,Ahoj lásko, proč se mi teď vyhýbáš?"
Almaria na Michaela nereagovala ani se na něj nepodívala.
Michael: ,,Almario, řekni mi to prosím."
Almario: ,,Už jsem ti říkala, abys na mě zapomněl. Máš tu Gabrielu, která je přece ještě tvou manželkou. A neříkej mi lásko"
Michael: ,,Ale kolikrát ti mám říkat, že já Gabrielu nemiluji? Já miluji jen tebe. S Gabrielou se klidně i rozvedu, tebe z vězení vykoupím, pokub budeš chtít, znovu se vezmeme a poletíme spolu do USA, kde už nám nikdo neublíží. To všchno udělám, hlavně jen, když budu mít tebe. Vzpomeň si na to, co jsme spolu prožili."
Almaria: ,,Ne, Michaele, nechci mít do konce svého života jen výčitky. Chci nejraději zemřít. Víš, jak by to pojaly časopisy, kdybych se s tebou vrátila do USA jako tvoje manželka?
Každý by na nás ukazoval jen prstem a tcoje kariéra by byla zničená. Zapomeň na mě a bude ti určiě lépe, když nebudeš myslet na minulost."
Michael: ,,Ale mě nejde o kariéru."
Almaria: ,,Už jsem řekla… Tohle je už naposled, kdy se vidíme, už za mnou nechoď. Milovala jsem tě a miluji tě, ale na tohle musíme oba zapomenout, jinak se budeme trápit do konce života." řekla Almaria a skrz mříž ho políbila.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 The Veronica The Veronica | Web | 11. listopadu 2010 v 18:32 | Reagovat

MIluje ho! a láska je mnohdy silnější, než všechno ostatní..

2 ELííSh♥ ELííSh♥ | Web | 11. prosince 2010 v 18:07 | Reagovat

honem pokrááčko šupky :-D  :-D  :-D oni s emusejí dát zas dohromady jinak pudu a Gabrielu uškrtím :-D  :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama